Jeskyně Velké Británie

Tomáš Svoboda, ZO 1-05 Geospeleos

(e-MS – původní webová cestopisná zpráva; 1999)

 

 

Bylo to na podzim v minulém roce, kdy mě poprvé napadlo zorganizovat výlet do krasových oblastí Velké Británie. Hlavním cílem cesty bylo vylepšení mé angličtiny a vedlejším produktem měl být tento článek. Bohužel jsem ve svém okolí nenašel nikoho, kdo by chtěl utratit všechny naspořené peníze v zemi, kde jedna pinta piva (0,568 l) přijde v hospodě na 1,5 až 2,0 £ (84—112 Kč) a krabička cigaret na 3 £ (168 Kč) nebo více. Také plánovaná délka výletu měla být tři měsíce a výsledek byl nejistý. Tím odpadl zbytek kamarádů, kteří by nějakou korunu na cestu našli. Mému odjezdu předcházely tříměsíční přípravy, zahrnující shromažďování informací o daných lokalitách, korespondenci s místními domorodci a v neposlední řadě i nakupování chybějící výstroje.

 

Přehled krasů Britských ostrovů.

 

A tak se stalo, že 10.6.1999 stojím na autobusovém nádraží na Florenci úplně sám (když nepočítám přes 30 kg vážící batoh) připraven k odjezdu. O první zážitky se postarali čeští celníci, když na hranicích nechali vystoupit romskou rodinu, protože neměla dostatek peněz. Zajímalo by mě, co asi v Londýně chtěli dělat s 30 £ pro čtyřčlennou rodinu. Jen pro srovnání, já strávil v Londýně dva dny a ta sranda mě stála 40 £, spal jsem v Hyde Parku a to jsem se snažil šetřit. Další rozptýlení jinak nudné dvacetihodinové cesty byl imigrační úředník v Doveru. Vybaven pouze několika e-maily jsem z něj měl trochu strach. Ptal se, kam jedu, co tam budu dělat, a jak dlouho se chci zdržet. Má odpověď na druhou otázku, že jsem tam přijel jeskyňařit ho evidentně překvapila. Zeptal se mě, proč jsem raději nejel do Francie. Já mu odpověděl, že kvůli jazyku. Další otázkou zaskočil on mne. Požádal mě, abych mu vyjmenoval jeskyně, které chci u nich navštívit. Něco jsem mu vyjmenoval a odměnou bylo razítko do pasu. Výlet mohl začít.

 

Böbesz – Wookey Hole.

 

Má první zastávka byla vrchovina Mendip Hills cca 35 km jižně od Bristolu. Vlastně by se to nemělo jmenovat Hills (množné číslo, kopce/vrchy), protože ve skutečnosti jde o jednu planinu obklopenou úplnou rovinou. Mendip Hills je třetí nejvýznamnější krasová oblast Británie. Vápence tu zaujímají plochu přibližně 160 km2 a mají sklon 45°. Planina je poseta četnými závrty, jejichž průměr se pohybuje od 2 m do 40 m. Většina závrtů má průměr okolo 15 m. Jeskyně jsou tu mladšího data vzniku, a proto, jestli máte rádi velké prostory, tak raději jeďte jinam. Nejdelší jeskyně se jmenuje Swildon's Hole. Je 9,144 km dlouhá a 167 m hluboká. Její další zvláštností je, že za posledních 20 let její aktivní tok několikrát změnil řečiště. Bohužel největší část jeskyně je za šesti sifony. Pokud by jste se i přes tuto drobnou vadu rozhodli jeskyni navštívit, měla by vám na většinu sifonů stačit 3—5 l láhev se stlačeným vzduchem. Nejdelší ze sifonů je dlouhý 30 m a ostatní jsou dlouhé kolem 5 m.

Nejhlubší jeskyní Mendipu je Longwood Swallet s hloubkou 175 m a délkou 1646 m. Lidé s výškou přes 2 m nebo jinak větší tělesné schránky se o tuto jeskyni mohou pokusit, ale musí počítat s variantou, že skončí pouze několik metrů za vchodem. Nejslavnější je bez pochyb Wookey Hole se svými dvaceti pěti sifony. Pro české jeskynní potápěče bych rád poznamenal, že pro překonání sifonu mezi dómem 3 a 9a je lepší použít láhve na boku. Určitě vám to ušetří spoustu problémů. Pokud máte rádi volné lezení, komínování, plazení, spoustu vody a louží, potom jste v Mendipu správně. Přístup do jeskyní je v mnoha případech kontrolován farmáři a někdy vyžadují malý poplatek, který pro čecháčka zase tak malý není. Do jeskyně Manor Farm Swallet činí onen poplatek 1,5 £ (84 Kč). Jeskyně Manor Farm Swallet je zároveň i muzeum, a tak se to vyplatí. Při povodních v roce 1968 voda vplavila do jeskyně automobil a jiné předměty z té doby.

Všechny významné jeskyně jsou uzamčeny, a proto spolupráce s některým místním klubem je nevyhnutelná. Naštěstí každý klub vlastní klíče od většiny jeskyní, takže spolupráce s jedním klubem stačí. Existují však jeskyně, kam je možné jít pouze s několika vybranými průvodci. Příčinou je bohatá výzdoba nebo složitost systému. V Mendipu operuje několik klubů. Já měl tu čest setkat se s lidmi z W.C.C. (Wessex Caving Club) a z B.E.C. (Bristol Exploration Club), na jejichž základně jsem přespával. Průměrný britský klub má okolo 200 až 300 členů. Může se to zdát mnoho, důvodem je i skutečnost, že každý je současně členem dvou až tří klubů. O základnách britských jeskyňářů se nám může jenom zdát. Mezi standardní výbavu zde patří: převlékárna, sušárna, místo na mytí výstroje, myčka lan, koupelna s teplou sprchou, kuchyně s jednou až třemi mikrovlnkami, dvě až tři lednice, tři až čtyři čtyřplotýnkové plynové sporáky a postele pro 30—60 jeskyňářů. Cena za ubytování se pohybuje pro členy klubu od 2 do 2,5 £ (112—140 Kč) a pro ostatní 3,5 až 4,5 £ (196—252 Kč) za noc. Záměrně udávám cenu pro členy, protože jsem nás čecháčky vylíčil jako sociální případy, a tak jsem někde bydlel zadarmo a jinde za členskou cenu. Občas je možnost stanovat na pozemcích patřících k základnám a využívat všech služeb základny za 2,5 £ (112 Kč) za noc.

Lidé a jeskyňáři jsou v Somersetu (oblast, ve které se nachází Mendip Hills) nejpřátelštější, jaké jsem v celé Británii potkal. To je ale vykompenzováno hrozným Somerset přízvukem. Prostě jim není vůbec rozumět. Pokud jste se rozhodli, že se do Mendipu pojedete podívat, neměli by jste si zapomenout do batohu přibalit nový nebo zánovní overal (já sám měl úplně nový a po čtrnácti dnech v Mendipu, tj. po 13 sestupech ze mě visely všechny výztuhy na kolenou, loktech a zadku), mokrý neoprén a elektrické světlo (nejlépe dobrou a déle svítící čelovku, rozměrnější baterii u pasu budete často proklínat). Naproti tomu doma můžete s klidem nechat vaši karbidku (ve většině oblastech Británie je zakázaná) a lezeckou výstroj. V Mendipu se leze výhradně po provazových žebřících. Ještě přidávám seznam jeskyní, které stojí za to navštívit. Jeskyně jsou seřazeny podle mého subjektivního názoru od nejlepší po méně nejlepší: His Lordship's Hole; St. Cuthbert's Swallet (6800 m); Shatter Cave; Longwood Swallet (1646 m); Eastwater Cavern (2743 m); Swildon's Hole (9144 m); Manor Farm Cave (1067 m); GB Cavern (1951 m); Attborough Swallet; Wookey Hole. Tato pozice platí pouze pro zpřístupněnou část. Pokud by jste měli možnost potopit se v ní jako já, určitě si to nenechte ujít. Domluvit si ponor ve Wookey není nemožné.

 

Ogof Ffynnon Ddo.

 

Druhou zastávkou na mé cestě byl Jižní Wales. Tato krasová oblast se nachází na jihozápadu pohoří Black Mountain a je druhá nejvýznamnější v Británii. Nejlepší jeskyně Jižního Walesu jsou situovány 25 km severovýchodně od města Swansea v horní části Swansea Valley. Vápence zde zabírají několikanásobně větší plochu než v Mendip Hills a vápencové kry zde mají sklon 18°. Údolí Swansea obklopují kopce dosahující výšky až 800 m. Kopce jsou převážně travnaté, s menšími skalkami, škrapy a s mnoha závrty. Kopce slouží jako pastviny pro obrovské množství ovcí. Pokud nemáte ovce rádi jako já, raději sem ani nejezděte. Ze začátku jsem proti ovcím nic neměl, ale poté, co musíte vyčistit plácek pro stan od ovčího trusu, v sedm hodin ráno vás probudí bečení u ucha, při vylézání z jeskyně šáhnete do jejich trusu, před vstupem na základnu si musíte vyčistit obuv od trusu a na silnicích musíte čekat, než opustí vozovku, staly se z nich moje noční můry.

Jeskyně v Jižním Walesu mají úplně jiný charakter, než kdekoliv jinde v Británii. Jde o velmi rozsáhlé systémy dosahující délky až 62 km, které je díky malému sklonu vápenců možné procházet s minimálním množstvím výstroje. Rozhodně však nejde o snadné jeskyně. Pro zdejší jeskyně jsou typické delší plavecké úseky nebo plazivky, jejichž zdolání trvá dobrým plazičům okolo 45 minut. Odměnou jsou vždy prostory s nádhernou výzdobou a s dalším pokračováním do útrob zdejších kopců. Převládají meandry všech možných tvarů, profilů a barev s menšími či většími aktivy. V Jižním Walesu je i mnoho bílých míst, co se týká podzemí. Jsou tu do budoucna velké šance na objevy. Důkazem je jeskyně Ogof Draenan (62 km), která byla objevena poměrně nedávno po dvouletém kopání. Když máte štěstí, nemusíte kopat tak dlouho. V jiném případě se do objevu prokopali již při druhé akci, což zabralo 10 hodin čistého času kopání. O přítomnosti neznámých systémů vypovídá i několik velkých vývěrů, které odvodňují velké plochy, kde dosud není známa žádná jeskyně.

Nejhlubší jeskyně Británie je také ve Walesu. Jmenuje se Ogof Ffynnon Ddo (60 km) a její hloubka je 308 m. Nejslavnější jeskyně Walesu je zpřístupněná Dan Yr Ogof (18 km).

Ve Walesu jsem se také poprvé setkal s masovým jeskyňařením. Masové jeskyňaření je pro většinu našich jeskyňářů nový pojem a tak se ho pokusím vysvětlit. Masová jeskyně se pozná tak, že nedaleko od jejího vchodu se nachází parkoviště výhradně pro potřeby jeskyňářů o kapacitě několika autobusů. Jde například o jeskyně Llygad Llwchwr (320 m), Porth Yr Ogof (2220 m), Bridge Cave (311 m), White Lady Cave (150 m). V těchto jeskyních můžete potkat celou třídu na školním výletě nebo dokonce zájezd s cestovní kanceláří. Pozor, nezaměňovat se zpřístupněnými jeskyněmi! Hlavní rozdíl je absence pokladny a vlastní holinky, overal, helmu a světlo musíte mít sebou. Potřebné vybavení Vám rádi zapůjčí v některé z mnoha půjčoven. Ceny půjčovného se pohybují od 1 do 3 £ za každou součást výstroje. Ještě bych rád podotkl, že v názvech jeskyní nejde o tiskové chyby. Názvy jsou ve velštině a bohužel mi nikdo nedokázal říci, co přesně znamenají.

Ubytování mi poskytl klub S.W.C.C. (South Wales Caving Club) na jejich základně. Tam přes víkend funguje služba, které se musí nahlásit počet a jména účastníků sestupu, místo, účel, čas návratu. Pokud se někdo včas neodhlásí, tak má služba za úkol svolat místní speleozáchranku. I v tomto krase platí zákaz karbidek a ani zde nejsou potřeba lezátka. Většina vyšších stupňů je vystrojena provazovými žebříky, nebo alespoň lanem pro přidržení. Určitě nebudete litovat, když si sebou vezmete neoprén. Nyní opět přidávám seznam jeskyní, které jsem zde navštívil, a které stojí za to vidět: Dan Yr Ogof (18 km); Ogof Ffynnon Ddo (60 km); Ogof Draenan (62 km); Little Neath River Cave (7,855 km); Agen Allwedd (32,7 km); Llygad Llwchwr (320 m). Posledně jmenovaná jeskyně Llygad Llwchwr je používána pro výcvik speleopotápečů. Jeskyně Jižního Walesu patří mezi nejhezčí jeskyně, ve kterých jsem kdy byl, a jejich návštěvu Vám mohu jenom doporučit.

 

Základna S.W.C.C.

 

Jako třetí jsem navštívil krasovou oblast Yorkshire. Yorkshirský kras je součástí národního parku Yorkshire Dales, nachází se 70 km severně od Manchesteru a je to nejvýznamnější britský kras. Vápence tu pokrývají přes 1000 mil2 (2560 km2). Povrch je kopcovitý, podobný Jižnímu Walesu. Typická yorkshirská jeskyně má více vchodů, někdy dokonce až 8, za kterými následuje několik stupňů většinou do hloubky 100 až 150 m. V této hloubce je potom rozsáhlá spletice chodeb, která spojuje všechny vstupní propástky dohromady v jeden obrovský systém. To způsobilo zmatky v názvech jeskyní. První objevitelé totiž nemohli tušit, že jednotlivé vchody jsou hluboko pod zemí spojeny, a tak každý z těchto vchodů dostal své jméno. Později se jednotlivé jeskyně pospojovaly, ale jména zůstala. Celý systém se tak zpravidla jmenuje podle jednoho ze vchodů. Problém je, že ani z průvodce se nedozvíte, které vchody spolu komunikují, a jaká je celková délka systémů. Průvodců pro jeskyňáře je v Británii k dostání mnoho a koupit je lze ve všech specializovaných prodejnách pro jeskyňáře. Těch jsem na své cestě viděl 6 a z toho 4 právě v Yorkshiru. Jejich cena se pohybuje od 5 do 12 £ (280—672 Kč). A tak pouze z doslechu vím, že nejdelší jeskynní systém Británie je zde v Yorkshiru a jmenuje se Easegill. Easegill je dlouhý přes 70 km. Mají tu i největší dóm Británie, který je součástí systému Gaping Gill.

 

Ireby Fell Cavern.

 

Jeskyně v Yorkshiru sice nebývají zamčené, ale není zde výjimkou, že se musí žádat o povolení ke vstupu u majitelů pozemků. V oblasti v současné době operuje celkem 33 klubů. I díky tomu není problém sehnat ubytování v některé z místních základen. Pokud jste si sebou vzali karbidku, tak v Yorkshiru jí můžete oprášit. Rozhodně si nezapomeňte lezeckou výstroj a sem tam se Vám může hodit i neoprén.

Za zmínku rozhodně stojí yorkshirská speleozáchranka C.R.O. (Caving Rescue Organization). Ta vlastní poměrně velkou budovu podobnou hasičské zbrojnici se třemi garážemi. Srdce každého českého záchranáře by zaplesalo při pohledu na vybavení této stanice. V každé z garáží stojí Landrover DEFENDER 110 vybaven zahrádkou, navijákem a modrým majákem (27000 £ nebo 1,512 milionu Kč). Jedno z aut je upraveno pro převoz záchranářů nebo raněného, zbylé dvě auta jsou naplněna vším, co by mohlo být při záchraně potřeba. Standardní vybavení takového auta jsou nosítka pod vrtulník připevněná na střešní zahrádce, nosítka do jeskyně, čtyři ruční radiostanice pro použití na povrchu, jedna vozidlová radiostanice pro spojení s dispečerem na základně C.R.O., dispečink má k dispozici radiostanici na stejném kmitočtu jako zásahová vozidla, další dvě radiostanice pro spojení s policií a rychlou leteckou záchrannou službou a tři telefonní linky (obyčejnou, pro příchozí hovory a pro odchozí volání), dvě radiostanice pro spojení s podzemím, kyslíkový resuscitační přístroj, ohřívač dýchaného vzduchu, trhaviny, vrtačka, lékárna, stan, suché oblečení ve vodotěsných kontejnerech, lana a mnoho dalšího vybavení. A kdyby snad něčeho bylo potřeba více, tak vedle aut jsou regály s dalším materiálem. V případě potřeby stačí sáhnout do správného regálu a naložit to do auta. C.R.O. je financována převážně ze sponzorských darů. Členem záchranky se může stát kdokoliv, kdo má zájem a má co nabídnout. Proto jejich záchranka čítá několik set záchranářů. Ti jsou rozděleni podle toho, co umí, a hlavně podle jeskyní, ve kterých se nejlépe vyznají. V případě nehody dispečer svolává nejvhodnější záchranáře pro danou lokalitu nebo typ nehody. Nemohou si dovolit cvičné akce o víkendech, a proto se scházejí k cvičným akcím každou středu. Výjimkou bylo školení S.C.R.O. (Scottish Caving Rescue Organization), jehož jsem se také účastnil. To probíhalo v neděli a v polovině bylo přerušeno ostrým poplachem. Ten byl vzápětí odvolán, ale nemají to tam lehké. Britské speleozáchranky zasahují poměrně často a zachránily již mnoho lidských životů. Jenom v roce 1998 byly přivolány k 54 nehodám v jeskyních, z toho šlo 13× o zvířecí nehody a 41× o lidské nehody. 64× zasahovaly u nehod na povrchu.

 

Gaping Gill – řez.

 

 

Nemá smysl, abych Vám doporučoval návštěvu některých jeskyň v Yorkshiru. Je jich takové množství, že těch pár, co jsem navštívil já, je jen zlomek procenta jejich celkového počtu. Zmíním se jen o jedné, Gaping Gill. Již zmíněná největší prostora stojí za to. Je to totiž výjimka mezi ostatními veledómy, ve kterých skoro vždy nic nevidíte. Ve stropě 120 m vysoko je díra o průměru 20 m, kterou dolů svítí slunce, takže je celý dóm poměrně dobře osvětlen, a můžete si tak vychutnat pohled na dva 120 metrů vysoké vodopády. Jednou z cest dolů je právě i cesta jedním z vodopádů.

 

Gaping Gill – půdorys.

 

 

Potom jsem zamířil do jednoho z menších krasů ve Skotsku. Kras se jmenoval Assynt Sutherland a najdete ho 25 km severně od městečka Ullapool. Z hlediska jeskyní v Británii nemá velký význam, přesto měl velký vliv na osud zbytku mé cesty. Nejdelší jeskyně Sutherlandu je Uamh An Claonaite se svými 1800 metry. Bohužel to byla má první a poslední jeskyně Skotska, když nebudu počítat zpřístupněnou jeskyni Smoo Cave a kraťoučkou Bone Cave. Při její prohlídce jsem podcenil menší skok a skončil jsem 50 m od vchodu s vyvrknutým kotníkem. Doufám, že se moje nehoda neobjeví ve statistice B.C.R.C. (British Caving Rescue Council) pro letošní rok. Z té loňské jsem čerpal informace o nehodách pro tento článek. V jeskyni jsem totiž byl se členem S.C.R.O., ale ven z jeskyně jsem se dostal vlastními silami. Tím jste přišli o zprávu z irského Fermanaghu a Clare, a z celobritské jeskyňářské konference Hidden Earth 99, která se měla konat 10.—12.září v yorkshirském Leedsu. Já přišel o zbytek prázdnin.

Skotsko je krásná země s mnoha jezery, kopci, ale pouze při pohledu z okénka letadla. Realita je trochu jiná. Vše, co má zelenou barvu, je ve skutečnosti bažina s neskutečným množstvím malých kousavých mušek, kterým tu říkají miggies, a proti kterým nefunguje žádný repelent, jak mě ujistili moji skotští přátelé a jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil. Vždycky jsem si myslel, že bažiny jsou jen v údolích. Skotsko mě vyvedlo z tohoto omylu. Nyní již vím, že bažina může být i na kopci nebo dokonce i na jeho svahu. Jezera vypadají na první pohled nádherně, ale voda v nich je zbarvena dohněda a viditelnost pod vodou je pouhý jeden metr. Překvapily mě nádherné mořské písčité pláže, které jsem v této části světa nečekal, ale i ty mají menší vadu, teplota vody se tu pohybuje okolo 14 °C. Jeskyňařit se tu začalo teprve nedávno a tak i tady se dají očekávat objevy. Stalo se tu, že jeden jeskyňář našel velkou jeskyni, ale podruhé už ji nikdy nenašel. Skotsko stojí za návštěvu, ale v současné době ne kvůli jeskyním.

 

Pobřeží Skotska.

 

Domů jsem se vrátil 7.8.1999 po dvou měsících. Během mé cesty jsem navštívil 4 krasy. V každém jsem strávil dva týdny. Sestoupil jsem celkem 33× pod zem, navštívil jsem 28 různých jeskyní, jeden důl a jedno metro. To vše za pouhých 320 £ + 3300 Kč za zpáteční lístek na autobus Praha – Londýn. Se zkušenostmi z tohoto výletu bych náklady příští cesty dokázal snížit ještě asi o 120 £. A 200 £ za dva měsíce není zase tak moc.

 


Literatura: