Nejhlubší podzemní jezero Českého krasu
Vladimír Lysenko
(Lidé a země 31/2; str.73; Praha 1982)
Jízda vlakem mezi Karlštejnem a Berounem patří mezi nejpohlednější v blízkém okolí Prahy. Vápencové skály lemují oba břehy Berounky vinoucí se úzkým údolím. Vlak projíždí poslední táhlou zatáčkou před Srbskem a cestující netuší, že právě přejíždějí nad nejhlubším podzemním jezerem v Čechách.
Vchod do Podtraťové jeskyně je ve skalní stěně 7,5 m nad železniční tratí, ve strmě vztyčených devonských vápencích. Vlastní jeskyni tvoří velká prostora otevřená šikmým komínem do skalní stěny. V nejvyšší části jeskyni zakončuje komín vyplněný štěrkopísky. Další dva komíny jsou ve stropu jeskyně a po několika metrech rovněž končí vyplněné terasovým materiálem. V nejnižší části prostory se nepravidelně vyskytuje mělké jezírko.
Při mapování před 19 lety odkryl J. Plzák v západní části nevelké dómovité prostory neprůlezné „okno” do neznáma. Vhozený kámen s mocným zaduněním končil ve vodě. Pak již v neznámé vodě nenávratně mizely různé nástroje – dláta, vrtáky, svítidla. Po rozšíření roku 1965 se podařilo členům Krasové sekce Praha proniknout do 17 m dlouhé a 0,5 až 1,6 m široké puklinové prostory, která je v hloubce kolem 8 m pod „oknem” zaplavena stálým jezerem. Puklina má směr ZJZ—VSV a uklání se 60—70° k SSZ, tj. pod železniční trať. Směrem k západu směřuje k nejspodnější části nedaleké Tomáškovy propasti (−42 m). Východní částí puklina zasahuje rovněž pod trať a směřuje k Berounce.
Původní potápěčský průzkum v r. 1966 ověřil hloubku jezera do 15 m s tím, že se puklina v hloubce 4—8 m rozšiřuje v průměru na 2,5 m. Teprve r. 1980 zajistila základní organizace 1-05 Geospeleos České speleologické společnosti další potápěčský průzkum. Nejprve potápěči ze ZO Svazarmu Praha 3 Proteus podnikli jednorázový pokus a posléze potápěči z Kladna pokračovali opakovanými ponory. Shodně konstatovali, že údaj o hloubce 15,5 m platí pouze pro střední část jezerní pukliny. Východním směrem klesá dno jezera do hloubky podstatně vyšší.
V následujícím období kladenští potápěči organizovaní v ZO 1-05 České speleologické společnosti ověřili neprůlezné, ale otevřené pokračování jezerní pukliny směrem k Tomáškově propasti, a to v hloubce kolem 3—4 m. Směrem východním klesá dno až do hloubky 20 m. Zde jezerní puklinu protíná příčná vertikální puklina, která směrem severním (k Berounce) pokračuje dále do hloubky. J. Zapletal zde dosáhl na jaře r. 1981 hloubky 38 m a v průzračné vodě odhadl viditelné pokračování asi až do 55 m.
Hladina podzemního jezera je v relaci s hladinou Berounky. Vertikální jezerní systém tedy hluboce zasahuje pod úroveň Berounky, popř. asi 45—50 m pod skalní dno údolí. Tak hluboké zkrasovění poprvé ověřily vrtné práce n.p. Stavební geologie, prováděné před několika lety v údolí Berounky u Srbska. Potápěčský průzkum v Podtraťové jeskyni tyto výsledky potvrdil.
Svým průběhem je tedy Podtraťová jeskyně v podstatě propastí s hloubkou přes 70 m. Do systému ústí z povrchu komíny vyplněné štěrkopísky, které jsou částečně odkryté ve stěně a na temeni skalního útesu. Výškový rozdíl takto chápaný by činil dokonce kolem 110 m.
Obrázek:
Řez Podtraťovou jeskyní: 1 – kotýské vápence, 2 – slivenecké vápence, 3 – říční sedimenty, 4 – řez jezerní puklinou. Kreslil V. Žák.
